29. květen

Po několika nezdařených experimentech a katastrofách (viz nejmladší z Motouzů, který se už nikdy úplně nevzpamatoval)

jsem dal dohromady několik základních pravidel pro vysílání skřítků do světa.

1. Je třeba je umísťovat tak, aby je nezničil déšť nebo vítr. Skřítek lépe přečká noc v dutině stromu nebo škvíře mezi poštovní schránkou a zdí, než uprostřed asfaltového parkoviště.

2. Nemusí být úplně na očích, ale pokud nemá být jeho jediným objevitelem občasná zatoulaná krysa, měl by být tam, kam chodí i lidé. Proto například kanály nebo sklepy nejsou nejvhodnějším prostorem k vypouštění.

3. Skřítek by měl být chráněn před útoky psů, které z neznámého důvodu upřený pohled knoflíkových očí umí rozdráždit až k nepříčetnosti.

4. Je lépe dát jeho nálezci čas, aby se z toho setkání vzpamatoval. Vhodnější se mi jeví lavička v parku nebo převlékací kabina na koupališti než vrazit nebohého skřítka pod pult oddělení stížností na obecním úřadě.